Filmy o přírodě a zvěři ČR

Rozhovor ČRo Olomouc se Zdeňkem Kouřilem
Naši hosté - 25. června 2014 »

Videostudio SUA SPONTE Ostrava

Vím, že nemůžete do volnosti, kdy se vám zachce. Proto jdu sám. To, co jsem beze zbraně ulovil, o to se s vámi rád podělím. Netoužím brát život, nechť si příroda žije po svém. Já chci být u toho, když se něco děje, to co je člověku z civilizace většinou skryto. Již více jak 17 let se snažím zachytit krásu naší České země, abych zaznamenal všechno, co jenom lze ze soukromí zvěře natočit.
Vycházel jsem za rozednívajícího se dne a často se vracel zahalen pevnou noční tmou. Někdy spokojený získanými záběry, vícekrát však zklamaný neúspěchem. Chtíč, pokusit se natočit něco mimořádného, nevídaného, byl hodně silný. Důvěra v úspěch, nesena zkušenostmi a věkem, naopak chabá. Přesto jsem vyrážel do hor, lesů, k vodě po celé střední Evropě a to mnohdy i na několik týdnů, ba i měsíců.
V ten okamžik se vždycky vzdávám veškeré civilizace a všechno pohodlí měním za strasti příslušné toulkám ve volné přírodě. Vím však, že bez nich bych byl nešťastný.
Musím do hor, do rovin a pahorkatin, k rybníkům i polím. Není mně pomoci, prostě musím.
Pocit samoty provází kameramana hodně často. Při ranním čekání, když se slunce teprve prodírá slabým mlžením a jenom těžko vítězí, i po západu slunce, kdy se fotograf bojí šera. Přijde zvěř? Nepřijde? To ví jenom svatý Hubert.
Volně žijící zvěři neporučím, aby mně před objektivem pózovala, aby před kamerou prováděla všelijaké scény ze svého života.
Příroda je mocná a ne vždy se uvolí k filmování. Moje duše se ale pokaždé těší, pokaždé věří v úspěch.

autor: Zdeněk Kouřil